POD PÍSKEM
Hypogeum: stroje pod arénou
Dvoupatrový labyrint tunelů, klecí, navijáků a padacích dveří pod arénou – skrytý motor, díky kterému se lvi i kulisy objevovaly jako odnikud.
Check dates and availability ↗Co leželo pod podlahou
Aréna, do které se dnes díváte, je vlastně obnažené suterénní patro Kolosea. Pod dřevěnou bojovou podlahou, přidanou zhruba deset let po otevření stavby za císaře Domitiana, se táhlo hypogeum – z řeckého slova pro ‚podzemí' – dvoupatrový labyrint cihlových a kamenných chodeb, komor a klecí, který pokrýval celou plochu arény. Bylo to zázemí největšího divadla antického světa, zcela skryté před desítkami tisíc diváků nahoře. Tady se gladiátoři naposledy připravovali, divoká zvířata přecházela ve stísněných kójích a jevištní technici pracovali v přítmí olejových lamp. Spojovací tunely vedly dokonce i za hranice budovy – jeden měl podle domněnek spojovat s vedlejšími gladiátorskými kasárnami, další směrem ke stájím – takže herci i zvířata mohli být přivedeni nepozorovaně a v aréně se objevit jako odnikud.
Výtahy a padací dveře
Genialita hypogea byla svislá. Podél jeho chodeb stálo mnoho stanic se šachtou a navijákem – desítky, možná podle některých rekonstrukcí až osmdesát – každá s dřevěnou plošinou pohybující se v kamenném vedení, zvedanou rumpálem, který otáčely týmy mužů táhnoucích za lana. Zvíře v kleci se dole naložilo, vytáhlo šachtou nahoru a uvolnilo sklopnými dveřmi v podlaze, takže vtrhlo do arény, jako by se objevilo odnikud. Stejným způsobem se dala zvednout malovaná kulisa, umělé skály nebo celé houští stromů, aby se písek nastylizoval pro inscenovaný hon. Toto vyvážené soustrojí dokázalo rychle a v sledu zvedat značné náklady a organizátorům umožňovalo servírovat jedno překvapení za druhým – zvláštní efekty své doby, poháněné jen svaly a lanem.
Zvířata, klece a zákulisní tlačenice
V den her bylo hypogeum místem hluku, horka a nebezpečí. V klecích byli medvědi, velké kočkovité šelmy, kance i exotičtější dovoz – leopardi, pštrosi, občas dokonce slon – přivezení z celé říše a drženi dole až do svého okamžiku. Gladiátoři čekali v postranních komorách; zranění a mrtví se odnášeli branou, kterou Římané ponuře spojovali s Libitinou, bohyní pohřbů. Pod nejnižším patrem vedly odvodňovací kanály, součást systému, který bránil zaplavení suterénu. Zvládnout to všechno – načasování výtahů, uvolňování zvířat, úklid arény mezi jednotlivými čísly – vyžadovalo malou armádu obsluhy a choreografii, jakou bychom dnes přisoudili velké divadelní produkci, a to vše zcela neviditelné pro dav nahoře.
Otázka námořních bitev
Antičtí autoři popisují nejranější podívané Kolosea jako naumachie – předstírané námořní bitvy svedené v zaplavené aréně – inscenované ještě předtím, než Domitianus vyhloubil hypogeum a uzavřel nad ním podlahu. Zda šlo arénu skutečně zaplavit a jak, je mezi historiky opravdu sporné téma. Někteří tvrdí, že by odtoky budovy a nedaleké akvadukty mohly zaplnit mělkou nádrž nad původní podlahou; jiní se domnívají, že zprávy jsou přehnané, nebo že se takové bitvy ve skutečnosti odehrávaly jinde a později se připsaly legendě Kolosea. Jisté je, že jakmile byly podzemní galerie vyhloubeny, zaplavení se stalo nemožným: stroje pod podlahou musely zůstat suché. Pokud se zaplavené bitvy tady vůbec konaly, patřily jen do úplně prvních let stavby, ještě než existoval suterén.
Proč to všechno dnes vidíte
Po většinu své historie bylo hypogeum neviditelné, zastřešené dřevěnou podlahou pokrytou pískem. Tato podlaha už dávno zetlela a zmizela a tunely se pak pomalu zaplnily hlínou a sutí, plně odkryté archeology až v moderní době. Výsledkem je pohled v příčném řezu, který se stal ikonickým obrazem Kolosea: díváte se dolů do obnaženého cihlového labyrintu místo přes hladký oválný písek. V posledních letech byl na okraji arény rekonstruován úsek podlahy, což umožňuje návštěvám dna arény vrátit lidi na úroveň bojovníků, přičemž zbytek hypogea zůstává viditelný pod nimi. Co vypadá jako zřícenina, je ve skutečnosti odhalený stroj.
Prohlídka hypogea na vlastní oči
Přístup přímo do hypogea – sestup mezi tunely místo pohledu na ně shora – je nejpřísněji omezený zážitek, jaký Koloseum nabízí, uvolňovaný jen malým skupinám s průvodcem v časových slotech. Je to opět jiná vstupenka než přístup na dno arény, ačkoli některé prémiové prohlídky obojí kombinují. Zdola na vás rozsah tehdejšího inženýrství dolehne způsobem, jaký z hlediště nikdy nezažijete: výška šachet, ohlazený kámen výtahových drážek, naprostá složitost mechanismu postaveného tak, aby přesouval lvy i kulisy skrz pevnou podlahu. Pokud vaše nabídka zahrnuje podzemí, berte to jako nejvzácnější věc na celém místě; pokud ne, pohled dolů z dna arény vám i tak ukáže celý ten důmyslný systém.